Dvacatero vzkazů rodičům od jejich dětí
Nerozmazlujte mě - vím dobře, že bych neměl dostat všechno, oč si řeknu, já vás jen zkouším.
Nebojte se být přísní a pevní - mám to raději, cítím se tak bezpečněji.
Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky - musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.
Nedělejte ze mě menšího, než jsem - nutí mě to, abych se choval nesmyslně jako "velký".
Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti - daleko víc na mě zapůsobí, když se mnou promluvíte v klidu a soukromí.
Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy - nabourává to můj smysl pro hodnoty.
Nenechte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád - nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc, která mě ohrožuje.
Nechraňte mě před všemi následky mého jednání - potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest.
Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám - dokážu se s nimi vyrovnat.
Nesekýrujte mě - musel bych se bránit tím, že budu "hluchý" a budu dělat "mrtvého brouka".
Nedávejte ukvapené sliby - pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.
Nezapomínejte, že se nedokážu vždycky vyjádřit tak, jak bych chtěl - nejsem proto někdy zcela přesný a nebývá mi rozumět.
Nezkoušejte nadměrně mou poctivost - dostanu strach a pak lžu.
Nebuďte nedůslední - to mě plně mate.
Neříkejte mi, že mě nemáte rádi, i když dělám někdy příšerné věci.
Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti - pro mne jsou hrozivě skutečné a hodně pro mne znamená, když se mi snažíte porozumět.
Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní - hrozně mě šokuje, když zjistím, že to tak není.
Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit - po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejší.
Nezapomínejte, jak rychle dospívám - je to určitě těžké, držet se mnou krok, ale prosím, snažte se.
Nezapomeňte, že nemohu dobře vyrůst bez spousty lásky a laskavého porozumění. (Ale to vám nemusím říkat, že ne?)